Neodkladné stavy při potápění a záchrana na vodě

    Ve dnech 10.-11.2. proběhl v Trutnově dvoudenní seminář zdravotnických záchranných služeb, který se zabýval problematikou náhlých stavů vznikajících v souvislosti s potápěním. Akce proběhla ve velmi příjemném prostředí. Organizátoři připravili i zajímavý doprovodný program, včetně možnosti vyzkoušet si, pod vedením zkušených instruktorů, potápění s plicní automatikou. Na semináři vystoupili se svými referáty odborníci z oborů neurologie, ORL, interního lékařství, chirurgie, urgentní medicíny, stomatologie, gynekologie a porodnictví, ARO a soudního lékařství.

    Seminář byl zahájen MUDr.Hadačem, ředitelem ZZS Trutnov, který je zároveň instruktorem potápění. V krátkém úvodním slovu nastínil problematiku přístrojového potápění a s tím spojenou problematiku zdravotnickou. Tento sport u nás nabývá na popularitě. Nejen u nás, ale především v zahraničí, se množí různé potápěčské školy jejichž úroveň se velice liší. Bohužel je mnoho takových, které spíše svého žáka pouze "poučí" než naučí. Lze se tedy do budoucna právem obávat výskytu většího množství akutních stavů spojených s tímto krásným sportem.

    Bylo by chybou domnívat se, že nebezpečí hrozí pouze v případě potápění do velkých hloubek. Vzhledem k rozdílu tlaků je vpodstatě největší zátěží pro lidský organismus prvních deset metrů pod hladinou, kde je největší tlakový gradient a s ním související největší změny objemu a tím největší riziko barotraumat. Dekompresní nemoc vzniká při porušení rychlosti výstupu k hladině. Dekompresní zastávky, nutné k uvolnění rozpuštěného dusíku v krvi, se mění v závislosti na hloubce ponoru, délce pobytu v ní, nezanedbatelný je i vliv nadmořské výšky. Kromě těchto fyzikálních veličin má vliv na uvolňování dusíku také tělesná konstituce potápěče. Tuková tkáň je málo prokrvená a tak se může dekompresní nemoc u obézního jedince projevit mnohem později než u svalovců.

    Z praktického hlediska je nutné odpovědně odebírat anamnézu u všech náhlých stavů, zvláště těch, které připomínají cévní mozkovou příhodu. U mladších, ale i u starších fyzicky zachovalých a majetných jedinců, neopomínejme možnost předchozího ponoru. Dekompresní nemoc se může projevit v delším časovém odstupu od 1 do 48 hodin. Pokud dojde k neodkladnému stavu do 1 hodiny od ponoru, můžeme předpokládat spíše barotrauma.

    Kuriózně může u potápěčů dojít i k velkému rozvratu vnitřního prostředí. Ponory v chladných vodách vedou ke zvýšení diurézy a ke značné dehydrataci organismu. Neadekvátní hrazení či naopak nehrazení této ztráty může vést k minerálnímu rozvratu, které se projeví až s určitým časovým odstupem od ponoru.

    Při potápění těhotných žen nedochází i při dodržení dekompresních časů k dekompresi plodu, protože dusík neprochází placentární bariérou!

    MUDr.Třetina z ARO Trutnov rozebral vliv tonutí na jednotlivé systémy, mimo jiné zmínil, že tradovaná hemodiluce, při tonutí ve sladké vodě, a hemokoncentrace, při tonutí ve slané vodě, u lidí neplatí.

    Jednotliví specialisté za své obory rovněž jmenovali onemocnění, při kterých potápění nelze doporučit, či je přímo kontraindikované. Mezi tato onemocnění patří epilepsie, cévní mozkové příhody, ICHS, diabetes, chronická obstrukční nemoc plicní, těžší formy asthmatu a v neposlední řadě opakované kolapsy (často první příznak aortální stenózy). Je nutné si uvědomit, že osoby se všemi těmito onemocněními nebo stavy pod hladinou ohrožují nejen sami sebe, ale i své kolegy potápěče.

    Toto je stručné sdělení z dvoudeního semináře, který proběhl ve velmi poklidné a příjemné atmosféře. Organizátorům akce patří pochvala a poděkování.